2002
V tomto roce jsme vybírali místo pro náš budoucí sad. V předchozím jsme si koupili a zušlechtili malou městskou
zahrádku a ještě rok předtím jsme si udělali pidizahrádku z lodžie bytu. Zjistili jsme, že se naše sny protínají, žít v prostředí
se spoustou ovocných stromů, a to by jen těžko mohla uspokojit městská zahrádka.
Navštívili jsme nespočet míst a
nakonec jsme si vybrali cenově dostupné místo nedaleko České Lípy.
Na sklonku roku jsme koupili 7 ha trvalého travního porostu od restituenta z Nového Oldřichova.
2003
Půl pozemku jsme nechali rozorat, osít směskou vojtěšky, hořčice a hrachu.
Rok byl velmi suchý a zelené hnojivo příliš nevzešlo. Z toho, co vzešlo, měly svůj zisk i
všechny srny z okolí.
Podstatnou otázkou tehdy bylo, jaké stromy vysadit.
Měli jsme na výběr dvě varianty.
První možností bylo stát se intenzivními zemědělci. Získat dotaci na výsadbu a
vysázet monokulturu višní nebo jabloní. Výhledově konkurovat jiným velkovýrobcům ovoce.
Tuto variantu podporovala většina dotázaných představitelů státní správy. Lán jabloní
byl v té době snadněji představitelný než stráň osázená různorodým ovocem.
Druhá varianta byla živelnější. Předpokládala spíš než spoléhání na cizí pomoc
(dotační tituly) vlastní invenci a ohled na reálné možnosti zdejší krajiny.
Výhodou mělo být rozložení rizika a také předpoklad, že skutečným profesionálům
z Holandska, Polska atd. nebudeme ve zdejší krajině schopni konkurovat. Obávali jsme se,
že by naše ovoce mohlo skončit jako třetí jakost někde v moštárně (při tehdejších
cenách 0,80 Kč za kilogram jablek).
Na podzim se znovu oralo a kultivovalo. Pokud bychom tuto
činnost zopakovali také následujícího roku, byla by půda na výsadbu lépe připravená.
Před výsadbou stromků jsme si nechali postavit malou zahradní chatku na uskladnění
nezbytného nářadí a oblečení a také na uschování dovezených stromků.
Na ploše asi 1 ha jsme vysázeli asi 400 stromů (jabloně, hrušně, třešně a ryngle) a 16
stromkových angreštů.
Sotva jsme dosázeli, objevili se kanci a přeorali své teritorium. Bylo potřeba sad
urychleně oplotit.
Na konci listopadu bylo oploceno. Dřevěné kůly a lesní obora.
2004
Na obecním úřadě jsme zaregistrovali Jiřího Štágla jako samostatně hospodařícího zemědělce, IČO: 14642506, místo podnikání:
Jezvé, adresa trvalého bydliště: Vladimirská 2538.
Tráva rostla rychleji než stromky. Pokusy sekat sad "ekologicky" ruční kosou byly směšné.
Kosa padala, a když držela, narážela do hrbolatého drnovitého podloží. Byl to také
důsledek nedokonalého srovnání půdy z loňského podzimu.
V přerostlé trávě bylo těžké stromky najít. Traktorista, který přijel do sadu posekat trávu,
posekal asi čtyři stromky, pět lísek vzalo za své otáčením v meziřadí.
Po sekání traktorem zůstalo množství zvalchovaných trsů trav a neposekaných kousků.
Půjčili jsme si motorovou kosu a naučili se sekat.
Potěšením byly první plody zeleniny, které jsme zasázeli do meziřadí. Bylo to rozumné
využití zoraného pozemku.
Došlo nám, že abychom se zvládli o takto rozsáhlé území starat jednoduchou technikou,
musíme zde bydlet nebo alespoň mít nějaké technické zázemí. Není fakticky možné si
z města každý den vozit nářadí, oblečení, natož složitější vybavení jako jsou travní sekačky
a podobně.
Po jednáních jsme v květnu písemně oslovili Správu CHKO České středohoří, aby nám
umožnila v souladu se zákonnými možnostmi zde takové sídlo pro zemědělskou činnost
vybudovat. Odpověď byla zamítavá. Následné ústní doporučení znělo, abychom se odvolali
a "ono se to nějak určitě vyřeší".
Netušili jsme, že odvolání k CHKO ČS není na pětiletku, jako v dobách minulých,
ale bude to ještě horší.
Loňskou plochu výsadbu jsme označili "1".
Nad "1" jsme nechali znovu srovnat půdu.
Jistý problém působil bujný svlačec, který
se zaplétal do pluhu. Řidič Zetoru se na ploše asi 1,5 ha trápil přes šest hodin, než se mu
dílo podařilo.
Plochu jsme označili "2" a na podzim jsme zde vysázeli asi 3.500 ořechových semenáčů.
Mezi "1" a "2" jsme zasadili 8 vzrostlých ořechů.
Mysleli jsme, že oplotit můžeme až někdy na konci jara, tedy dříve než začnou rašit
ořechy. Jenže sotva jsme dosázeli, objevilo se stádo krav, povyvracelo značkovací kůly
vysázených ořechů a ... zničilo vzrostlé ořechy. Ze vzrostlých zůstaly dva.
Za dva týdny se tudy prošlo stádo krav ještě jednou. Později jsme zjistili, že čas od času
naleznou skulinku, jak opustit pastvu svého majitele a vydat se na průzkum terénu.
S oplocením nebylo možné čekat na jaro.
Naučili jsme se plotit.
Plot chránil před větší zvěří. Zajímavostí byl příchod lišky (myslíme si to podle stop),
která do zamrznutí země vyhrabávala zasazené ořechy a pojídala jejich jádra. Vyhrabáno bylo
vždy jen přesně tam, kde byl zasazen ořech. Vyzvedla si možná stovku ořechů.
2005
Stromy začaly růst.
Koupili jsme pojízdný mulčer na trávu a o sekání trávy jsme se začali starat sami.
Ale ani mulčování nebylo snadné. Neadekvátní stroj na obhospodařovanou plochu.
Jahodám se výborně dařilo. Žádný škůdce. Aby nebyly zablácené a byly lépe vystaveny slunci,
podestýlali jsme je senem.
Léto a jaro bylo suché. Některé stromky jsme museli namáhavě zalévat.
Schopně vypadající angrešt chytil plíseň.
Ekologické postřiky na bázi ředěného
oleje se ukázaly jako neúčinné. Na Státní rostlinolékařské správě nám poradili, že
většina stromkových roubovanců bobulovin je problematická.
Nechali jsme stromkové
angrešty do příštího roku, a pak jsme je vyřezali. Místo nich jsme se vrátili k
přízemnějším, ale zde neproblematickým keřovitým bobulovinám.
Očistit vysázené semenáče ořechů na "2" jsme dokázali dokončit až ke sklonku roku.
Problémem bylo, že zatoulané krávy povyvracely mnohá označení a jakmile vzrostla tráva, bylo pozdě.
Plochu jsme nakonec dočistili kombinací motorové kosy a ručního srpu.
Od září jsme začali pořádat jednou v měsíci víkendovou "Praktickou ekologickou výchovu",
podpořenou granty Životního prostředí Města Česká Lípa.
K cílům patřily rozvoj
ekologického myšlení, osvojení si základních dovedností při údržbě a výsadbě ovocných stromů,
rozvoj praktické zručnosti při ručních pracích a zvýšení motivovanosti k trvale
udržitelnému rozvoji.
Ukázalo se, že tyto pracovní pobyty naplňují potřeby studentů po smysluplné činnosti.
S jejich pomocí jsme také vyčistili nedalekou vyvrženou skládku ostnatých drátů.
V přilehlém okolí to nebyla jediná skládka. Nešlo sice o žádný toxický odpad, ale kromě
hromad smotaných ostnáčů jsme vyprošťovali i dlouhé úseky napnutého drátu, zamaskovaného
prorůstajícími stromy.
2006
Na jaře přišel mráz a vysázené semenáče ořechů pomrzly. Jejich následná obnova znamená
téměř roční zpoždění.
Dolní parcela ("1" a "2") byla založena.
Pustili jsme se do úprav horní parcely.
Na menší části byl zarůstající asi 8 let nesakaný porost. Během tohoto roku jsme ho
nezvládli vyčist, a tak na něm zůstala práce i do dalšího roku.
Zbytek parcely jsme nechali dvakrát zorat.
Šlo to těžko, protože tam bylo množství
velkých kamenů. Kameny se nedaly odvalit a bylo je potřeba rozbít. V zimě pomáhal
silný oheň, jinak palice na bourání kamene.
Lepší než posilovna.
Na konci roku jsme osázeli část horní parcely. Dostala jméno "3".
Původní záměr pokračovat
v semenáčích jsme opustili a raději vysadili vzrostlé roubované ořechy. Část parcely
doplnily třešně a jabloně. Také jsme dosadili nějaké stromy na "1".
Zjistili jsme, proč nám z loňské výsadby asi 200 kaštanů zakoupených v obchodě vzešly jenom dva.
Byly nejspíš ozářeny, aby se nekazily, ale tím jsou zároveň nevhodné pro výsadbu.
Ministestvo životního prostředí sice při místní
kontrole nemělo výhrady k vybudování zázemí pro správu sadu, ale SCHKO ČS byla neoblomná.
Jeji doporučení znělo:
Žádný sklep, žádná sušárna ovoce, ba ani žádná kadibudka nebo "neviditelný" sklep, natož RD.
2007
Zařadili jsme se mezi plátce DPH: CZ6905314713
Dočistili jsme zbytek horní parcely od náletu a kamení.
Na jaře přišel mráz a vysázené semenáče ořechů opět pomrzly. Jejich následná obnova znamená
zase téměř roční zpoždění růstu.
Na podzim jsme osadili "4". Dali jsme již u nás osvědčené rezistenty jabloní "Rubinoly".
Mezi "3" a "4" jsme dali moruše a lískáče.
Začali jsme se včelami. Máme tři úly.
Protože jsme u SCHKO ČS neuspěli s žádostí o výstavbu rodiného domu nebo aspoň nějakého minimálního technického
zázemí pro sad, přikoupili jsme pozemky vedoucí od vesnice k našemu sadu, na nichž jsou v územním plánu
vytyčena místa pro stavbu rodinných domů.
Hurá, příští rok budeme již konečně stavět!
2008
Všechny sladkovišně a většina višní uhynula. Mysleli jsme si, že za to můžou mšice a hraboši. Později se ukázalo, že s
největší pravděpodobností jsme to zavinili my velkým a časově nevhodným ostříháním stromů.
Výborně se daří jahodám. Dokonce i když jsou na jednom stanovišti třetím rokem. Jahodám
prospívá, že prorůstají skrz černou netkanou textílii.
Ještě nestavíme. Vypadalo to dobře. Ale protože jsme chtěli čističku odpadních vod, museli jsme o tom
informovat SCHKO ČS a ta se vyjádřila "divně". Ano, ale na kopec. Což je technicky problematické.
Abychom mohli stavět, domluvili jsme se s projektantem, že čističku odstraníme a dáme žumpu jako
všichni v okolí.
Rok byl suchý. Ale stromy se držely.
2009
Na podzim jsme osázeli roubovanými ořechy ještě asi hektar vršku. Jabloněmi jsme v sadu dosadili volná místa po višních.
Zkoušíme divoké broskve.
Byli jsme rádi, že rok je vlhký a všechno dobře roste. Jenom trávu jsme nestíhali mulčovat.
Morušovníky vábily nejenom nás, ale i nejrůznější hmyz.
SCHKO ČS pokračuje v obstrukcích a v důsledku toho nestavíme. A tak nemůžeme využít dotace pro
začínající zemědělce a také další dotační tituly z fondů EU určené na ekologické zemědělství jsou pro nás nepřístupné.
Děsí nás, že bychom o povolení (úřední razítko SCHKO ČS) na rozšíření sadu museli svádět podobnou bitvu jako na zachování již vysázeného sadu.
V této souvislosti jsme v depresi.
Píšeme žalobu na vedoucí SCHKO ČS Mgr.Peřinovou. Žaloba je smetena ze stolu, žalovaný, tedy vedoucí SCHKO ČS, si na ní může odpovědět sama,
respektive na žalobu neodpovídá nadřízený orgán SCHKO ČS, ale podřízení Mgr.Peřinové.
V prosinci stavební úřad v České Lípě rozhoduje, že na místě, které je v platném územním plánu určené k výstavbě rodinných domů,
my stavět nemůžeme, protože s tím SCHKO ČS nesouhlasí.
Místo abychom pracovali v sadu, jsme nuceni více času trávit sepisováním podkladů pro další a další úřední rozhodnutí.
Takhle to dál nejde. Žádný zemědělec, natož ekozemědělec, nemůže být bez technického zázemí. Necháváme vylít betonové základové pásy k RD
a podáváme žalobu na zamítavé stanovisko ke stavbě.
Stavební úřad nám uděluje pokutu za stavební práce bez stavebního povolení.
2010
Zima je dlouhá. Hledáme způsoby, jak se domoci svého práva ohledně naší správy sadu.
Protože nás Krajský úřad Libereckého kraje neochránil před zlovůlí SCHKO ČS, dáváme svoji záležitost k soudu. Domníváme se, že jestliže máme pozemek
určený k výstavbě RD a máme všechny náležitosti potřebné pro povolení stavby, vyjma pozitivního stanoviska SCHKO ČS (které v tomto případě vydává
formálně vadná, protiprávní a podivná stanoviska) pak nás před touto ekotyranií ze strany SCHKO ČS měl Krajský úřad ochránit.
V sadu jsou již podruhé úředníci z Ministerstva životního prostředí. Jako obvykle se obecně diví proč nám Správa CHKO ČS brání v rozvoji sadu.
Když vidíme "škody páchané" islandskou sopkou a zároveň ekonomické potíže Řecka, pak neúspěch ve vyřízení úředního požehnání pro provoz sadu nás zmáhá.
Chtěli bychom přenechat našim dětem nějakou hodnotu a stabilitu, ale nemůžeme. Státní úředníci nás odrazují od jekékoliv aktivní práce i když jsme
relativně mladí, schopní zabezpečit sebe i své blízké, nepácháme žádný ekologický zločin. Možná i vědomě nás odrazují od zajištění našich hodnot aby
měli jednoduší úřední agendu.
Kontaktujeme Českou televizi a ta s námi natáčí pořad do
Černých ovcí.
Raději bychom zůstali u radostnějších stránek farmaření, jak o nás psali například v
Hospodářských novinách nebo v
Českolipském deníku, ale holt
realita ja taková, že nejdříve musíme stokrát poprosit, tisíckrát napsat, a také to co nemohu uvést, a pak se možná budeme moci věnovat svým stromům a včelám.
V květnu 2010 dostáváme od SCHKO České středohoří (měsíc po zákonem termínu) první souhlasné stanovisko. Na naši žádost o souhlas s jednoduchou
dřevěnou stavbou, v souladu se Zákonem č.183/2006 Sb., § 103, odstavce 1., písmena a), pro účely zajištění správy zemědělské činnosti,
nám povoluje na ekofarmě umístit chatku na nářadí. Ale abychom se příliš neradovali a nezapomněli čeho je zapotřebí a kdo je na našich pozemcích pánem,
stanoví si SCHKO ČS podmínku umístění nářaďovny na 4,5 roku.
22.5.2010 vyvěšujeme veřejnou nabídku naší politické reprezentaci.
15.7.2010 nám paní Mgr. Peřinová ze SCHKO ČS píše, že pozitivní stanovisko ke stavbě RD nám ještě nemůže dát, protože nezná náše datum
narození. Samozřejmě ji naše dny narození zasíláme. Sice nechápeme na co ji může být, po naší mnohaleté korespondenci, datum
narození, které dosud ke korespondenci nepotřebovala, ale co bychom pro ni neudělali.
Jako by říkala: hlavně vše rychle vykonat a na nic se neptat.
- Přála si,
abychom v projektu neměli čističku odpadních vod, ale žumpu - nechali jsme projekt předělat. Ostatně ve stejné obci ve stejný čas, chtěli
jiní stavebníci žumpu - požadovala po nich naopak čističku odpadních vod (sehnali si od starosty vyjimku - ani žumpa ani ČOV).
- Od nás si dále přála abychom zasypali naši novou 30 metrů hlubokou studnu vyvrtanou pro plánovaný dům -
nechali jsme ji odbornou firmou zasypat.
- Před léty si přála abychom vytrhali nově vysázené jedličky (větrolam v remízce) - vytrhali jsme.
Co máme ještě udělat abychom mohli na farmě bydlet?
Omlouváme se mnoha dobrým lidem za tyto pochmurné věty, ale prostě si nevíme
rady, jak přežít pod útlakem SCHKO ČS.
Také se omlouváme našim odběratelům ovoce, ale za této situace nemáme chuť se zabývat prodejem.
Potřebujeme veškeré síly na vyřízení svého legitimního požadavku na získání souhlasného stanoviska od paní Peřinové ze SCHKO ČS se stavbou RD,
na místě, které je již tři roky odňato ze zemědělského půdního bloku.
V poslední době nás opakovaně překvapila spontání reakce některých našich zákazníků a pár rodin farmářů, že nám pomohou
zorganizovat nějakou formu veřejného upozornění na praktiky SCHKO ČS.
Vedoucí SCHKO ČS si nechává vypracovat další posudek ohledně naší žádosti na stavbu RD. Tentokrát si vybrala profesora Skleničku (děkan FŽP). Samozřejmě souhlasíme.
Není to poprvé a asi ani naposled.
1. 8. 2010. Mile nás překvapila rychlost vypracování posudku panem profesorem Skleničkou. Posudek měl napsaný a odeslaný dva dny po návštěvě naší ekofarmy.
Dle posudku je místo vhodné pro sady a ekofarmu, stavba domu je akceptovatelná.
Účastnili jsme se akce "Živnostník roku". Nemohli jsme se prezentovat miliónovými obraty
a stovkami zaměstnanců. Svoji prezentaci jsme postavili na obecné prospěšnosti farmy pro okolí, stát a rodinu.
Když jsem pro účely této soutěže měl sám za sebe nějak definovat své podnikatelské krédo, s povděkem jsem si uvědomil,
že přes všechny ty nesnáze posledních měsíců, jsem dobře naladěn.
Nejenom já, ale i moje žena.
Nejenom my, ale i naše děti.
Nejenom my, ale také vy a vaše děti.
A nejenom lidé, ale také to vše okolo.
Neboť bez ženy nebudu celý,
bez dětí nemám budoucnost,
a bez vás přátelé bych umřel v nouzi.
V krajském kole soutěže jsme získali 4.místo.
Hospodářské noviny ocenili naši činnost certifikátem finalisty krajského kola.
Tak přeci jenom. 30.8.2010 dostáváme od SCHKO ČS závazné stanovisko, že stavět můžeme.
Jistě by bylo zajímavé vědět kolik peněz stát, prostřednictvím paní Peřinové
utratil, za vydání tohoto stanoviska jež je konečně zákonné a v souladu s územním plánem.
6.9.2010 bylo vydáno stavební povolení na rodinný dům.
V nové naději jsme v říjnu trochu rozšířili sad o další roubované ořechy.
Listopad 2010 základová deska pro RD je téměř hotova.
2011
Schůzky s úředníky jsou u konce. Konečně můžeme zase klidně pracovat.
V každodenní všednosti se snažíme věnovat dostatek času výchově obou dětí.
Protože stavíme svépomocí, tak množství času zaberou činnosti spojené se stavbou.
Větší část dne zabere i naše občanské zaměstnání.
Snažíme se nezapomenout i sami na sebe, na lásku mezi námi.
Při zakládání sadu jsme uvažovali spíše v horizontu desítek let.
Při zakládání ořechového háje spíš v horizontu 50 a více let.
Naše následná činnost je tak přirozeně nasměrována i k dalším generacím.
Naše momentální úvahy se obírají vybudováním
penzionu pro seniory.
V březnu a dubnu se začíná rýsovat hrubá stavba RD.
Jaro bylo silné, voňavé, plné květu.
Šeříky kvetly již koncem dubna, ale první týden v květnu přišly silné celonoční mrazy.
Kladli jsme ohně, ale ochranný efekt byl minimální. Největší škody mráz zanechal na ořechovém háji.
3800 pětiletých ořechových semenáčů bylo
poničeno. Roubované ořechy jsou bez listí a bez květů. Jahody, meruňky, bílé moruše, jeřáb, kaštan, angrešt ... lípy, jasany ...
všechno pomrzlé. Beze stopy újmy přežily muchovníky, kdouloň, některé pozdní třešně.
Některé ovocné stromy, například jabloně, švestky,
mají stopy ovoce jež by mělo dozrát.
Za měřitelné zlepšení životního prostředí nám 23.června udělilo sdružení mezinárodních a českých společností
Business Leaders Forum: Zvláštní ocenění za přínos k rozvoji krajiny.
Také letos jsme se přihlásili do soutěže živnostník roku.
Ve finále Libereckého kraje jsme obsadili první místo.
Za naši přednost
byla vyzdvižen respekt ke krajině a trvale
udržitelnému zemědělství.
Díky tomuto ocenění jsme poskytli několik rozhovorů pro Parlamentní listy
(originál), Liberecký deník,
Envi Web,
Český rozhlas,
I-noviny a další.
Na podzim 2011 jsme kromě dalších rezistentních jabloní vysázeli také několik stromů starých odrud jabloní.
Časem by z nich měly vyrůst velké jabloně s jablky běžně konzumovanými za našeho dětství.
Například Kardinál žíhaný, Koženáč, Matčino, Krasokvět žlutý aj.
2012
Pracovně náročný rok. Hodně práce a málo času na příjemné stránky života.
Přes rok jsme se věnovali zejména svým zaměstnáním, dětem a stavbě domu. Děti rostou a jejich pomoc je stále evidentnější.
O sekání trávy v sadu se již z větší části dokáže postarat starší syn.
Na jaře byly opět silné mrazy, které postihly zejména ořešáky a jabloně. Tak to chodí, někdy je lépe jindy hůře.
Věříme, že záměr je správný a tak jsme na podzim ještě vysázeli asi 1,5 ha jabloní.
2013
V domě jsou omítky a podlaha.
První věc, kterou jsme začali užívat, ještě na konci minulého roku, je kuchyňský sporák.
Kamna s proskelnými dvířky. Jedny dvířka k ohništi druhé k pečínce.
Mezi prací odpočíváme u kamen a moc se nám to líbí.
Staré stromy a uschlé větve ze sadu nám tak poskytují voňavé teplo domova a na popel lačně čeká česnekový záhon,
aby se opakoval koloběh života.
Nástup léta byl nezvykle deštivý. Vadilo to jabloním, hrušním.
Naopak včely dávaly nečekaně vysoký výnos až 60 Kg medu z jednoho úlu.
Výborné a bohatě obsypané byly také slivoně.
Na podzim jsme dosázeli pár uhynulých stromů a zasadili krajové odrudy třešní.
V listopadu nás Síť mateřských center o.s., ocenila certifikátem
"Společnost přátelská rodině"
2014
Zima byla mírna a dalo se stihnout více venkovních prací než jiné roky.
Lísky kvetly za přijatelných teplot a tak včely měly první vydatnou pastvu. Meruňky zakvetly již koncem března.
Na medobraní a včelnici také letos přišlo mnoho dětí.
Dům je postaven, stromy zasazeny a tak máme více času jeden na druhého, na děti a také na věci kolem nás.
Chceme žít více zdravě, vyhýbat se nezdravým potravinám, ale i jinak celkově správně.
Myslíme
na nepokoje v Sýrii a na Ukrajině a obáváme se,
že ještě nejsou na cestě k mírovému řešení. Některé historické tendence zřejmě nelze odstranit, ale ze srdce
přejeme
klid a mír
Ukrajinskému lidu a náboženskou rozvahu
obyvatelům islámských oblastí.
Obdivujeme a užíváme si krásných dnů. Ranní pohled do sadu, blahodárný opar nad sadem, deštivé krůpěje. Krásná krajina.
Milujeme proměny sadu a jeho blízkého okolí. Pouze větry by nemusely být tak silné.
Na podzim jsme vysázeli ovocné stromy krajových odrud, také jadlé kaštany, rakytník a kustovnici čínskou.
Příchod zimy byl ve znamení kontrol. Najednou se u nás začala objevovat jedna neohlášená kontrola za druhou. Od Stavebního úřadu
přes CHKO ČS až po Hospodářskou kriminálku. Přicházeli na anonymní udání našeho souseda.
V prvním jeho anonymu, doručeném do naší schránky před rokem a půl, křivě udával, že manželka je nevěrná.
Pak se v křivých udáních zaměřil na státní instituce, kterým v krátkých anonymech píše, aby nás prověřily.
Poslední kontrola byla dva dny před Vánocemi, 22.12.2015 (SZIF).
Možná jsou zloba, závist a jiné lidské špatnosti z části dány předchozími činy. A možná platíme i za přečiny svých rodičů.
Sudety, jak se někdy nesprávně říká této oblasti, jsou podle nás poznamenany dodnes. Pokud by Němci vyhráli druhou s.v., asi
by se dneska již česky nemluvilo, ale vyhnání konkrétních lidí ze svých rodových sídel, také muselo přinášet mnoho bolestí.
A kdo se do takových sídel nastěhoval? Rodiče souseda si "koupili" od státu
majetek odsunutých Němců včetně peřin a příborů, které zde prchající rodiny musely zanechat.
V něčem je to stejné dnes jako tehdy. Soused se chová jako zbabělý nepřejícný člověk, který raději bude ničit, než aby budoval.
Kozu nemá, kočku také né, tak hází otrávené myši za plot, aby ani soused kočku neměl.
Kéž zůsává mír v této zemi a souseda ať raději odvane čas.
2015
Krásný teplý leden umožňuje přes den pracovat a krátké dny jsou jak stvořené na návštěvy a další příjemné věci.
V březnu jsme zkolaudovali dům a natrvalo se přestěhovali. Je to tak mnohem lepší. Každý den se najde trocha síly a chuti něco dělat
a tak nám práce v sadu jde více od ruky. Na svém malém území se cítíme šťastní.
Jaro bylo, jak už to v posledních letech bývá, nestandardní. Když přišly mrazíky pršelo a na stromech zmrzlo množství vláhy,
takže úbytek květů a mladých plodů nebyl nijak razantní.
15. června získala Katarína Štáglová významné ocenění
"Výrobek roku 2015" pro med květový.
K ocenění přispělo, kromě kvalitní pestré pastvy včel (ovocné stromy v ekologickém sadu, luky, remízky a lesy) také poctivá a svědomitá
práce se včelami i s jejich produkty. Zatímco mnoho včelařů hlásí úhyn včelstev, nám se tyto starosti vyhýbají. Naše včely jsou zdravé a příslovečně pilné.
Na jaře začaly školní děti opět navštěvovat náš sad. Nejčastěji ke včelám. Návštěva dětí ze základní školy
"Špičák" byla dne 17. června také nestandardní. Děti přijely vlakem z nedaleké České Lípy. Rozdělily se na dvě skupinky. Jedna si
nejdříve začala rozdělávat táborák, aby si pak mohla opéci buřty, druhá skupina si rovnou navlékla ochranné kukly a šla k výukové včelnici.
Došla na místo včelnice, ale včelnice tam nebyla. Na jejím místě byly jen doutnající zbytky. Shořely
výukové materiály, včelnice, včely poblíž včelnice a pár stromů v těsné blízkosti. Na některých místech bylo možné vidět shořelé zbytky
včelích rodin. Později se zjistilo, že plot někdo přelezl a včelnici úmyslně zapálil.
Včelnici jsme zvládli během dvou měsíců vybudovat novou, na bezpečnějším místě. Za pomoc děkujeme Českému svazu včelařů,
Městu Česká Lípa a Krajskému úřadu Libereckého kraje.
Letos se nám vysazování stromů začalo příjemně vracet. Ačkoli konec léta byl velmi suchý a tíhou ovoce praskaly i silné větve
a mnoho plodů bylo vlivem sucha malých, celkově jsme měly tolik ovoce, že jsme začaly hledat nové trhy. Zkusily jsme tržnici
"Náplavku" v Praze. Je to úžasné místo. U Vltavy s výhledem na Pražský hrad a spousty příjemných zákazníků, kteří chtějí to, co
nabízíme. Zkusily jsme jednou, dvakrát a máme chuť se k Pražanům vracet.
Jiří Štágl postoupil mezi finalisty v anketě Makro Dobrý podnikatel 2015.
Na dobrého podnikatele kladou Češi vysoké nároky. Kromě úspěchu se jim pod tímto pojmem nejčastěji vybaví člověk, který nemyslí jen na sebe.
„Měl by být komunikativní, pracovitý, zodpovědný, cílevědomý, odvážný, kreativní, poctivý a mít zájem o své okolí. Zároveň by měl být přirozeným vůdcem,
vizionářem a být schopen improvizace,“ nastiňuje jeden z porotců soutěže (Jan Žák) výčet vlastností, které by měl mít dobrý podnikatel.
2016
Teplá vlhká zima, teplé vlhké jaro. Pro nás spíše hezké počasí. Včely jsou v dobré kondici. Vlhké počasí však podporuje množení mšic. Bez postřiků je vidět, jak mnoho stromů trpí pod jejich náporem.
Zejména některé jabloně jsou bez jablek. Naopak dobře se daří zelenině. Tím, že máme širokou paletu stromů a činností, dá se říct, že když se něčemu nedaří, může se dařit něčemu jinému.
Mnoho lidí nám již mnohokrát řeklo, že mají ovoce nejraději v tekutém stavu. Našim novým příjemným zážitkem v tomto roce bylo pro zpracovávání ovoce. K marmeládám, sušeným hruškám, švestkám, černému rybízu atd. jsme přidali zakládání vín a zákvasu na destiláty.
Švestek a slív bylo nadbytek. Výběr ze švestek se odpeckoval, naložil do sudu, přidaly kvasinky a do vánoc se čekalo, jak to dopadne. Mezitím jsme do
demižónu naložili nejdříve černý rybíz, později ostružiny a nakonec do menšího také šípky. Když se ovoce změnilo v krásné sytě barevné nápoje, stočilo se do láhví.
Jak jsme zmínili již jinde, jsme rádi, když si k nám lidé najdou cestu a můžeme společně pobýt. K dřívějším pozváním na vůně a chutě přidáváme ještě jedno: pozvání na tekuté ovoce. Našim letošním zážitkem je úžasné ostružinové víno.
Na závěr roku jsme díky grantu Krajského úřadu v Liberci odboru Regionálního rozvoje zakoupili farmářský stánek, na němž jsou nejenom tyto naše nové zkušenosti pěkně fotograficky zobrazené.
2017
Aktivity naší ekofarmy byly letos oceněny slavnostním poděkováním. Katarína Štáglová byla nominována na "Poděkování starostky Města Česká Lípa" za dlouhodobou práci v oblasti ekologické výchovy a osvěty.
Návrhy nominací zasílali zastupitelé, neziskové a příspěvkové organizace, výbory zastupitelstva města, městská i republiková policie.
2018
Konečná položka.
Stránky věnované našemu snu, našim představám a společnému úsilí, jsou u konce. Již dva roky jsem plánoval, že jim musím dát modernější vzhled, ale nebude to potřeba.
Zima byla mírná a přívětivá, konečně jsme si koupili traktor s příslušenstvím, ale bohužel jsme zároveň došli na konec naší společné cesty.
Mnoho úsilí jsme věnovali práci. Po práci v zaměstnání jsme se snažili poctivě, ekologicky hospodařit, ale udělali jsme jednu velkou chybu. Přestali jsme
pečovat o sebe a to se nám vrátilo. Nebyli jsme nikdy na dovolené, nechodili jsme na sklenku vína, a píši to vlastně jako poučení pro ostatní,
přemíra provozních věcí nás postupně odstavila od nás dvou. Není to samozřejmě jediný důvod. Překonali jsme svým způsobem počáteční nepřízeň úřadů, některých sousedů, ale nepřekonali jsme
rozdílnost v představách o pokračování. Naše koncepce se začaly rozcházet:
Bohužel jsme nenašli společnou cestu.
Od 11. 4. 2018 nemám již oprávnění mluvit jménem naší rodiny, našeho sadu, naší vize. Manželka podala žádost o rozvod a zároveň o vykázání svého manžela a později i o
vykázání staršího syna.
Zároveň je to den, od kdy mohu mluvit sám za sebe. Mohu se nadechnout, opustit čím jsem dosud žil, odpustit těm, co v honbě za bohatstvím nevidí nebo nepřijímají vyšší úděl rodiny, člověka.
Mému projektu (sadu) je nějakých 16 let, přeji si, aby se stejně jako dospívající dítě, dostal do dobrých rukou. Zavedl jsem sad, tam kde je, kam jsem uměl.
Moje práce skončila, projekt je hotov a může nést své ovoce. Nyní mám poslední přání, aby nebyl pleněn za účelem krátkodobých zisků, ale využit jeho velký potenciál.
Kdesi na prahu dospělosti jsem měl sen, který jsem si tehdy zapsal, že vysázím spousty ovocných stromů pro potěchu lidí. Sen se mi splnil, jsme zvědavý, zda v to bude v plném
rozsahu, tedy i pro potěchu lidí. Děkuji.
Dostal jsem možnost vysázet přes 5.000 ovocných stromů, něco se neudrží, ale většina by tu měla zůstat déle než má pozemská pouť.
Děkuji všem našim zákazníkům za podporu a snad někde, někdy na viděnou.
